Kdyz vypadáte normálně, chováte se (relativně) normálně, mluvíte a říkáte relativně normální věci, děje se simultánně toto:
1. nikdo vám nevěří, že jste autista/ka
2. v hlavě hrajete neustálou šachovou partii s nekonečně promyšlenými tahy deset konverzačních linek dopředu
3. neustále se kontrolujete, od ovládání mimických svalů na obličeji přes to, na co soustředíte pozornost a zájem, až po to, že si skoro sedíte na rukou
4. musíte se zkrátka smířit, že téměř nikdo na světě to “nemá jako vy”, ať už jde o názory, pohledy na svět, to, co vás zajímá a jak moc vás to zajímá..
5. posloucháte, jak vlastně nejste jako něčí autistické dítě, i když uvnitř strašně moc jste a chcete být.
6. máte velmi pravděpodobně zdravotní problémy týkající se páteře, bolesti zad, reflux nebo dysfagii ze stresu
7. vše, co se kolem vás děje, si musíte neustále “překládat”- zvuky a slova do obrazu, obrazy do slov.
8. musíte předstírat, že vám strašně moc věcí “vlastně nevadí”, abyste “moc nevyčuhovali” a “nedělali problémy”, případně nepotřebovali “moc speciálníl zacházení”, které lidé rychle začnou považovat za přítěž.
9. a to všechno, pro co dřete jako koně, ostatní berou jako naprostou samozřejmost, nad kterou se ani nepozastaví…
10. …protože vám dali nálepku “vysokofunkční”.
