Mahulena moc ráda vzpomíná na své dětství: „Naši byli extravagantní, nebyli to klasický lidi. Byli výjimeční. Tatínek byl architekt, celý život cestoval po světě, stavěl ambasády. V té době bylo neobvyklé mít tátu, který cestuje po světě,“ popisuje s tím, že nebyl v žádné straně, nikde nic nepodepsal, zaručil mu to vše jen jeho výjimečný talent. „Byli jsme vychovávaní ve filozofii, která nebyla obvyklá. Neměli jsme doma záclony, protože táta řekl, že to mají burani!“ Měli postel na zemi, protože normální postele jsou ošklivé. Byli prý prostě divní. Takže jí dali i divné jméno. „Jsem prý divná tak potřebuju divné jméno. Nakonec to trefili,“ říká pobaveně Mahulena Bočanová, která ale žije úplně jinak než její rodiče a na klasický rodinný model už nepomýšlí. Více zde.
PF 2025
Příjemné prožití vánočních svátků a v novém roce hodně zdraví, štěstí a úspěchů přeje Platforma Naděje pro Autismus.