Pravidelně se nám ozývají rodiče i formální pečující o lidi s mentálním postižením a/nebo autismem a chováním náročným na péči se zprávami o tom, že jejich blízcí či klienti dostávají velké množství psychiatrických léků. Pozorují, jak jim léky postupem času berou energii, jako by je „úplně vypnuly“ a často popisují i řadu dalších nežádoucích účinků. Po příčinách jejich chování ale málokdy někdo pátrá. Nasazení medikace bývá často dlouhodobým a neměnným řešením. Jiné, nefarmakolgické přístupy, nedostávají potřebný prostor.
A tak jsme se rozhodli, že zjistíme, jestli jde jen o jednotlivé případy, nebo zda jde o problém širší, systémový.“. Více zde.
Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív
Občas mě napadá, že jsem některé věci související s autismem měla vědět dřív. Kdybych je totiž věděla, tak bych se dost pravděpodobně mnohem méně trápila. Asi by mě, zejména v začátcích s diagnózou, svíral trochu menší strach. Jenže uspěchat se nedá nic a cesta k...