Naše cesta ke správné diagnostice a náslédné práci s dcerou začala v jejích dvou letech, kdy jsme pozorovali, že řeč se u dcery nevyvíjí tak, jako u jiného dvouletého dítěte. Navštívili jsme logopedku, která s dcerou začala pracovat, nejprve ji vedla jako dítě s opožděným vývojem řeči (OVŘ). Když se dcera ve třech letech v řeči neposunula dopředu tak rychle, jak by bývala „podle tabulek“ měla, začalo kolečko vyšetření. Návštěva foniatra a dětského psychologa nám naše podezření potvrdila, dceři byla stanovena dianoza středně těžká vývojivá dysfázie smíšeného typu, umocněná mírnou nedoslýchavostí jednoho ucha. Ve třech letech měla dcera velmi omezenou slovní zásobu a tvořila pouze holé věty o dvou slovech (např. Maminka hají.). Vše bylo ještě více zřejmé i díky tomu, že k dceři máme o dva roky mladší dvojčata, která ji ve vývoji řeči těméř dohnala, dcera tedy ve svých pěti letech mluvila stejně jako naše tříletá zdravá dvojčata. Více zde.
Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív
Občas mě napadá, že jsem některé věci související s autismem měla vědět dřív. Kdybych je totiž věděla, tak bych se dost pravděpodobně mnohem méně trápila. Asi by mě, zejména v začátcích s diagnózou, svíral trochu menší strach. Jenže uspěchat se nedá nic a cesta k...