Není-li u žáků se zdravotním postižením (omezení hybnosti bez ohledu na jeho druh – DMD, MO, SMA,…, ADD/ADHD,AS a další) přítomná porucha intelektu, lze se v hojné míře setkat s výskytem specifických poruch učení, které jsou způsobeny především oslabením sluchového či zrakového vnímání. Ačkoliv podle standardizovaných testů lze specifické poruchy učení identifikovat výhradně u osob s IQ vyšším než 90, nelze říci, že uvedené poruchy nelze diagnostikovat také u žáků s mentálním postižením (Zelinková.2010). Do kategorie specifických poruch učení lze zařadit dyslexií (oslabení čtenářských dovedností), dyspraxii (oslabení koordinačních dovedností), dyskalkulii (oslabení matematických dovedností), dysmuzii (oslabení hudebních dovedností), dyspinixii (oslabení výtvarných dovedností), dysgrafii (ztráta čitelnosti písemného projevu) či dysortografii (oslabení pravopisných dovedností). U žáků s omezením hybnosti se nejčastěji setkáváme s diagnostikou poruchy čtenářských dovedností, poruchy matematických dovedností či poruch zaměřených na osvojení pravopisných pravidel. U žáků s tělesným postižením se však nelze setkat s diagnózou dysgrafie či dyspraxie. Více zde.
Mohly být reformy zásadnější? Terén by to nepřijal, říká odcházející náměstek ministra školství Jiří Nantl
Bilanční rozhovor s Jiřím Nantlem reflektuje vzdělávací politiku posledních dvou let, kdy Nantl zastával pozici náměstka ministra školství. Tematizuje nejen (pod)financování školství, ale i pokus o reformu středních odborných škol – pomocí trojského koně nového typu...

