Nejen v edukační praxi se lze u jedinců s omezením pohybu (MO, SMA, DMD,..) setkat s výskytem specifických poruch chování. Příčinu uvedených poruch lze u jedinců s popisovaným postižením lze na základě odborné literatury (Vágnerová a kol. 2012; Pugnerová,2016) nalézt především v úplném či nedostatečném pro uspokojení některých psychických potřeb (potřeba životní perspektivy, potřeba seberealizace) či na základě patologických změn v oblasti mozku a jeho funkcí (zejména v případě výskytu ADHD). Specifické poruchy chování lze dle mezinárodní klasifikace nemocí rozčlenit na 3 základní kategorie – hyperkinetické poruchy, poruchy chování či poruchy emocí (Vágnerová,2012). U jedinců, jímž byla diagnostikována porucha chování, lze pozorovat určité odchylky se společenskými či mravními normami, jež trvají déle jak 6 měsíců. Mezi příznaky poruchy chování lze zařadit projevy agresivity (fyzické, psychické, ve vztahu k majetku), projevy vzdoru či poruchy sociálního chování, bránící začlenění do kolektivu vrstevníků. Jako typický příklad poruchy chování lze uvést, například šikanu, záškoláctví, lež, poruchy opožděného vzdoru, krádeže či negativismus. Více zde.