Od chvíle, kdy náš syn dostal první diagnózu, nás dělí deset let. Je to až neuvěřitelné, když to takhle vyslovím – že je autistický, už je pro nás prostě natolik normální (dá-li se to slovo vůbec použít), že si ani neumím představit, jaké by to bylo, kdyby autismus neměl. Už by to totiž nebyl on. Takže se vlastně nedá úplně jednoznačně říct, jestli bych to vůbec chtěla. Více zde.
Je lepší znát svou těžkou minulost, než žít v mlze, říká autorka projektu Život v kufříku
„Do tří let si děti nic nepamatují. A když jim nikdo vzpomínky neuchová, tak jim pak chybí celý začátek jejich života. Chybí pocit, že je někdo měl rád, chybí vědomí toho, co s nimi bylo. A když tohle nevíme, jdeme v životě podle slepé mapy,“ říká Martina Wojtylová...