Aspergerův syndrom

Aspergerův syndrom je chápán jako porucha autistického spektra.  S autismem jej pojí některé společné rysy, mezi něž lze uvést potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb a v nedostatku představivosti. Oproti autismu zde však bývají jen zřídka potíže s řečí a k syndromu nebývá přidruženo mentální postižení.

Po příčinách poruchy se stále pátrá a nelze s úplnou jistotou říci, co přesně je za její vznik zodpovědné. Aspergerův syndrom byl poprvé popsán rakouským psychologem Hansem Aspergerem.

Sociální interakce 

Největším problémem lidí s Aspergerovým syndromem je oblast sociálního chování a interakce. Obtíže se projevují  jednak  ve schopnosti navazovat nenucené a užší vztahy s druhými a také v  nonverbální komunikaci.

Děti a mladiství zpravidla nemají touhu navazovat vztahy s vrstevníky . Toto přání často vzniká až v dospívání a současně naráží na nezpůsobilost k jeho naplnění.

Problémy v oblasti neverbální komunikace se týkají porozumění neverbálním poselstvím druhých a vlastní schopnosti vysílání těchto signálů .

Vnější zjev lidí s Aspergerovým syndromem zpravidla nedává tušit nějakou odlišnost. Tak mohou i osoby jinak k lidem s postižením tolerantní, považovat jejich problémy za záměrnou provokaci. Například když člověk s Aspergerovým syndromem na otázku reaguje mlčením, může to být považováno za projev neslušnosti a tvrdošíjnosti.

Lidé s Aspergerovým syndromem mají problém navázat a udržet oční kontakt. Vyhýbají se tělesnému kontaktu jako například podání ruky. Jsou nejistí, když mají vést rozhovor, především pak jedná-li se o obyčejné povídání (v angličtině smalltalk). Společenským pravidlům často nerozumějí a musí si je pracně osvojovat, zatímco druzí se jimi řídí intuitivně. Také telefonování může být problém.

Lidé s Aspergerovým syndromem se těžko vciťují do nálad a pocitů druhých a nedokážou je rozeznat z vnějších náznaků. Celkově špatně čtou mezi řádky a také rčení nebo ustálené slovní obraty chápou doslovně. Jejich chování může vyvolat u druhých zlobu, protože nerozumějí neverbálním signálům, které jsou pro ostatní očividné.

Většinou je pro ně těžké vyjádřit svoje pocity, a tak si jejich chování bližní často vykládají jako nedostatek zájmu.

Lidé s Aspergerovým syndromem také špatně čtou signály upozorňující na blížící se nebezpečí,  a proto (jakož i pro svou naivitu) se často nevědomě sami do takových situací dostávají.

Stereotypní vzorce chování a specifické zájmy 

V životech a zájmech lidí s Aspergerovým syndromem se objevují repetitivní a stereotypní vzorce chování. Jejich život je často určován vypracovaným systémem rutinního chování. Vyrušení je může velmi negativně zasáhnout. Zájmy často určuje jedna oblast, v níž mohou dosahovat pozoruhodné odbornosti. Svému prioritnímu zájmu se dokážou věnovat neobvykle intenzivně, zatímco jiná témata je nadchnou většinou jen stěží. Řada lidí s Aspergerovým syndromem si vybírá obory z oblasti matematiky nebo přírodních věd,  mívají totiž dobrou schopnost logického uvažování. Možné je ale i jiné zaměření.

„Aspergerův syndrom přetrvává celý život. Některé studie ukázaly, že se symptomy v dospělém věku zdají být jemnější. Prognóza závisí na kognitivních schopnostech každého jednotlivce, síle symptomů, eventuálních komorbidních psychiatrických onemocněních a stupni podpory zajišťované terapeuty, rodinou, sociálními zařízeními či v zaměstnání.V optimálním případě je možné, aby dospělý s Aspergerovým syndromem vedl zcela samostatný a svému věku odpovídající život. Zpravidla však lidé s Aspergerovým syndromem zůstávají i v dospělosti zvláštní. Mají problémy v oblasti mezilidských kontaktů. Nesnadno navazují přátelství a uspokojivé sexuální vztahy. Výzkumy ukazují, že v této oblasti bývá dosahováno nejmenšího zlepšení. Z toho důvodu je zřejmé, že v terapii by měl být tématům přátelských a partnerských vztahů věnován dostatečný prostor. Dále jsou dospělí lidé s Aspergerovým syndromem nápadní také svým vzhledem. Mohou se jevit ,nemoderní‘, volí neobvyklé oblečení či působí neopečovaně. Často se zdají podivní, bizarní nebo egocentričtí (což by se nemělo zaměňovat s egoismem), obsedantní či rigidní, věnují se rutinám, rituálům a pravidlům. Svým zvláštním zájmům dávají velký prostor. Další zvláštnosti jsou v oblasti jazyka (např. pedantská řeč, monotónní intonace, nepřiměřená hlasitost projevu, doslovné chápání ustálených slovních spojení a přísloví) a nonverbální komunikace. Mnozí mají potíže odhadnout dopad svého jednání nebo toho, co řeknou, a rozumět mu. Zpravidla jsou jejich schopnosti rozloženy velmi nestejnoměrně: zatímco některé oblasti bravurně ovládají, v jiných mají těžkosti již v základech. Proto se lidé s Aspergerovým syndromem i v dospělosti okolí mohou jevit jako neodhadnutelní a poněkud záhadní“ (Remschmidt a Kamp-Becker, 2006).

Ukázka z knihy Život s Aspergerovým syndromem (Portál 2010)

ČLÁNKY:

PRIMÁRNÍ DIAGNOSTIKA ASPERGEROVA SYNDROMU V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU

Roman Pešek: Jak se nezbláznit z dítěte s Aspergerovým syndromem

SPECIFIKA KOMUNIKACE STUDENTŮ S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM NA UNIVERZITĚ PALACKÉHO V OLOMOUCI

UKÁZKA PSYCHOTERAPIE – DÍVKA S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM 

Odborné publikace viz LITERATURA