Tato škola se od klasických táborských základních škol neliší pouze v tom, že ji zřizuje Jihočeský kraj, ale také svými žáky.

„Staráme se o děti s lehkým mentálním postižením, kteří navštěvují naši praktickou školu, děti s těžkým mentálním postižením nebo více vadami naráz, dochází do speciální školy. Máme tu děti s autistickou poruchou, s Aspergerovým syndromem, sociopata a děti s více vadami,“ vysvětlila ředitelka školy Lenka Holomková, kterým dětem je škola určená.

Vzhledem k těmto omezením se škola od klasické základky liší svou výukou. Nezaměřují se na jazyky jako jiné základní školy, ale orientují se spíše na pracovní činnosti. „Chceme z dětí vychovat hlavně slušné lidi, kteří budou manuálně zruční a vyniknou v nějakém učebním oboru. Nabízíme tedy kolem devíti hodin pracovních činností, což je třikrát více než na klasické základní škole. Proto tu máme také eko zahradu, dílny, kuchyňku. Tak se dá zjistit, na jaký učební obor by mohlo dítě po základce nastoupit. Ale samozřejmě spolupracujeme také s pedagogicko-psychologickou poradnou,“ vysvětlila Lenka Holomková, jakým způsobem děti vzdělávají.

Individuální přístup

Podle ní škola nabízí svým žákům také individuální rodinný přístup. „Dětí je u nás poměrně málo, takže je všechny dobře známe. Každé z nich má svůj plán osobního rozvoje, takže víme, jak v jeho vzdělávání postupovat a co všechno potřebuje. Abychom každé dítě dobře poznali, často pořádáme různé mimoškolní aktivity, od letního cyklistického kurzu po přespávání ve škole. Tak se učitel o žácích dozví nejvíce,“ míní.

Její slova potvrzuje i Irena Hnízdilová z Tábora, maminka tří dětí, které všechny zapsala na tuto školu.„Se školou jsme vždy byli a jsme spokojení. Jak s učiteli, tak s paní ředitelkou. Kdykoli jsme něco potřebovali, vyšli nám ochotně vstříc,“ chválí školu maminka Petry ze 7. třídy a předškoláka Jindřicha, kteří se oba potýkají s velkým zdravotním postižením.

Nejen rodiče jsou se školou spokojeni, také dětem se tu líbí, jak se svěřili například Daniel Miko ze 2. třídy a Gabriela Gažijová z 5. třídy.

„Líbí se mi tady,“ říká Dan, „nejradši si hraju s kamarády a pak mám rád taky matematiku,“ dodává. „To mně se tady líbí všechno,“ říká Gábina a připouští, že učení ji moc nebaví a radši si hraje. I když má moc ráda učitele na pracovní výchovu.

Aby měly děti ve škole co nejpříjemnější zázemí, rozhodla se ředitelka školy začít s drobnou rekonstrukcí, která je právě v plném proudu. Firmy zateplují celou budovu školy, vyměňují okna a odvlhčují suterén objektu. V budoucnu tady počítají i s využíváním půdních prostor. Veškeré opravy většinou financuje Jihočeský kraj.

„Některé prostředky na opravy pochází od kraje, jiné z fondu rozvoje životního prostředí. Ale i město se o nás dobře stará, protože nám pomohlo vybudovat hřiště a zadarmo nám zapůjčilo obrovské zahradní prostory, které jsou pro děti naprosto perfektní, naučí se tam zahradničině i vztahu k přírodě. Díky městu tu teď můžeme provozovat ekoškolu a určitě v tom chceme pokračovat,“ chválí ředitelka táborskou radnici.

Obavy z budoucna

Přestože mají ve škole spoustu velkých plánů, jejich naplňování brzdí současné vládní snahy o zrušení rámcových vzdělávacích programů pro žáky s lehkým postižením. „Chtějí je integrovat zpátky do klasických základek, tak nevím, jak si mám budoucnost představovat. I učitele to demotivuje, i když pracují na sto procent,“ zoufá si Lenka Holomková.

Autor: Kateřina Šímová
Zdroj: http://taborsky.denik.cz/