Pro mě osobně jsou to jen slova a označení toho samého. Je mi jedno, jak mě člověk nazve, ani jedno z toho mě neurazí. A když mluvím o sobě, tak to tak různě střídám, ne že bych se na to soustředila… právě naopak – nesoustředím se a pak ze mě vypadne buď jedno, nebo druhé. Mnohdy říkám „člověk s autismem“ čistě jenom proto, že používám často slovo člověk a řeknu jej jako první. Takže než abych pak začínala větu znova anebo se opravovala, tak k tomu zbrkle dodám jen to „s autismem“ a pokračuji v mluvení, než zapomenu, co chci říct. Více zde.