Pro mě osobně jsou to jen slova a označení toho samého. Je mi jedno, jak mě člověk nazve, ani jedno z toho mě neurazí. A když mluvím o sobě, tak to tak různě střídám, ne že bych se na to soustředila… právě naopak – nesoustředím se a pak ze mě vypadne buď jedno, nebo druhé. Mnohdy říkám „člověk s autismem“ čistě jenom proto, že používám často slovo člověk a řeknu jej jako první. Takže než abych pak začínala větu znova anebo se opravovala, tak k tomu zbrkle dodám jen to „s autismem“ a pokračuji v mluvení, než zapomenu, co chci říct. Více zde.
Slzy, odmítání toho druhého. Jak nejen před Vánoci dětem usnadnit pendlování mezi dvěma domovy
Může z vás rozvod udělat lepšího rodiče? Občas se to povede. I když je to všelijaké, jen ne snadné. Stojí to energii, růst a seberozvoj. Bolí to. A nikdy to není jen o vás, vždycky v tom jsou zamotaní další lidé. Jak tím projít bez nového traumatu a nenechat rozpad...