Povel, který milují všechny děti: „Tak už spi!“ To naše dcerka jej teda miluje nejvíc – a proto jej zcela ignoruje. Na miminko jsem se moc těšila, je očekávané. Plánování neproběhlo skoro žádné, už na druhém rande jsem tomu „svému“ předložila jasný plán s instrukcemi 🙂. Prostě a jednoduše, děti budou dvě a první začneme po státnicích. Kupodivu nebyl proti, i když chápu, že mnohého chlapa by to vyděsilo. Na to, že mám autismus, jsem v té době vůbec nepomyslela, všechno jako kdyby začaly řídit jen moje biologické hodiny, které ze všech sil křičely: ,,Dítě! Dítě! Dítě!“ Více zde.