Od chvíle, kdy náš syn dostal první diagnózu, nás dělí deset let. Je to až neuvěřitelné, když to takhle vyslovím – že je autistický, už je pro nás prostě natolik normální (dá-li se to slovo vůbec použít), že si ani neumím představit, jaké by to bylo, kdyby autismus neměl. Už by to totiž nebyl on. Takže se vlastně nedá úplně jednoznačně říct, jestli bych to vůbec chtěla. Více zde.
O duševním zdraví žáků s terapeutkou Mgr. Lucií Strakovou Jirků
K psychoterapeutovi nemá člověk chodit jako k lékaři, ale jako do posilovny. “Jsou dnešní děti psychicky citlivější? Jak může učitel poznat, že se něco děje? Jak by měla vypadat první pomoc ze strany pedagoga? Více zde.