Od chvíle, kdy náš syn dostal první diagnózu, nás dělí deset let. Je to až neuvěřitelné, když to takhle vyslovím – že je autistický, už je pro nás prostě natolik normální (dá-li se to slovo vůbec použít), že si ani neumím představit, jaké by to bylo, kdyby autismus neměl. Už by to totiž nebyl on. Takže se vlastně nedá úplně jednoznačně říct, jestli bych to vůbec chtěla. Více zde.