„Moji synové zatím vůbec nemluví. Ke komunikaci se mnou používají pouze zvuky vyjadřující jejich nespokojenost nebo naopak netypické projevy radosti a spokojenosti. Pochopit jejich potřeby a aktuální rozpoložení, znamená být na ně celý den „napojená“, neustále vnímat jejich pohyby, zvuky a výraz obličeje,“ popisuje maminka.
Chlapci si také velmi těžce zvykají na jakékoli změny, trvají na zažitém průběhu dne, trase procházky, přesném postupu všech běžných denních úkonů. „Pokud udělám něco jinak, okamžitě reagují nespokojeným křikem a společensky nepřijatelným chováním,“ vysvětluje paní Leona. Více zde.