Možná to znáte, možná ne. Mívala jsem nejrůznější kolapsy nálad. Momenty, které mi nedělaly dobře, dokázaly mě sejmout, aniž by šlo o cokoliv velkého. Mnohdy jsem to nechápala, nerozuměla jsem tomu, proč mě občas některé věci nechávají v klidu a jindy mě drtí. Neviděla jsem vzorec, ale těch střípků byla spousta a byly různorodé. Mívala jsem pocit, že svou mentální pohodu někdy až příliš nemám ve svých rukou.
Nepřičítala jsem to potížím, které souvisí s autismem, ale spíš celkové dlouhodobé únavě, kterou znají asi všichni pečující rodiče. Nakumulované frustraci, se kterou už vlastně ani nechci zatěžovat svého muže. Sám má dost té své.
A tak jsem začala s psychoterapií. Více zde.
