Mé postoje a názory ohledně mého autismu a autismu obecně se formují a zrají. A ne ve vakuu, mám totiž v životě několik vzácných bytostí s PAS, díky nimž vnímám to, co nás spojuje, i to, v čem se navzájem lišíme. U každého z nich tyto průniky cítím jinde: nejen na základě projevů našich autistických mozků, ale i rozličných socio-ekonomických situací, emocionálního zázemí, komorbidit (autismus dohromady např. s ADHD, ADD, PTSD, OCD), intersekcionalit (např. transgender autista) a jiných omezení, případně naopak privilegií. Ve svém předchozím článku jsem uvedla, že si nemyslím, že bych měla těžší život než ne-autista. Nebyla to lež. Ale dialog s moudrou osobou, která si s sebou rovněž nese tuto diagnózu, mi dal příležitost uvědomit si, že se jedná o zavádějící formulaci. Subjektivní soud nad tíhou vlastního bytí ovlivňuje mnoho faktorů. U mě asi nejvýraznější roli hrají sebekontrola a sebekritika, které často hraničí se sebedestruktivní krutostí. Více zde.