Není žádným tajemstvím, že brácha prodělal mozkovou obrnu a objevil se u něj autismus a později také epilepsie. Přesto se snaží žít normálně, což je zásluha mámy, která ho nikdy neseparovala, jak se občas stává. Musím říct, že mě fascinuje, jak se Filip mění a zlepšuje. Vždycky jsme byli silná dvojka a navzájem jsme si pomáhali. A i když už bydlím jinde, pořád jsme na sebe napojení. Mám ho moc ráda a bez přehánění můžu říct, že právě díky němu jsem lepší člověk. Více zde.