Představte si autistického člověka. Do kolektivu často nezapadá, možná ani nemá kamarády, je šikanovaný a trápí se. Jak z toho ven? Nejlepším řešením by mohly být právě sociální nácviky. Naučit se různé konverzační scénáře, aby člověk zapadl. Ale je toho opravdu zapotřebí? Nemělo by se v těchto nácvicích spíše učit, jak poslouchat vlastní potřeby a učit se pracovat sami se sebou místo snahy zapadnout a potlačit vlastní identitu? Berte tento článek jako zamyšlení nad mými vlastními zkušenostmi s touto službou. Více zde.
Pro rodiče je sdělení závažné diagnózy dítěte momentem, který připomíná prudký náraz do zdi (rozhovor s Janem Michalíkem)
Centrum provázení poskytuje komplexní podporu rodičům dětí, jimž bylo diagnostikováno závažné onemocnění, už 8 let. Na jeho počátku stálo zjištění, že okamžiky sdělování nepříznivé zdravotní diagnózy dítěte jsou rozhodující i pro to, jak se rodičům podaří celou...