Už odmala byl jiný než ostatní děti. Na základní škole poznal, co je to šikana, má za sebou ke dvaceti pokusům o sebevraždu. Důvod svých depresí a původce negativních myšlenek se běžec Jiří Pavel Češka dozvěděl až ve svých sedmnácti letech: je jím Aspergerův syndrom, jedna z poruch autistického spektra.
„Asi jsem našel smysl života. Našel jsem zodpovědnost, že dělám něco, co nevidím moc u jiných lidí. Internet je plný článků, ale většinou je autismus popisován zvenčí, ale já té poruše dokážu přiřadit tvář člověka, který je na svůj věk asi i úspěšný,“ říká. „Mám možnost ukázat, že nejsem kluk, který je pořád jen zalezlý ve svém pokoji, věnuje se třeba IT a jede jenom jedničky a nuly, nebo člověk, který je závislý na pomoci svého okolí. Že jezdím metrem, chodím do školy, sportuju a mám kamarády.“
Více zde.
Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív
Občas mě napadá, že jsem některé věci související s autismem měla vědět dřív. Kdybych je totiž věděla, tak bych se dost pravděpodobně mnohem méně trápila. Asi by mě, zejména v začátcích s diagnózou, svíral trochu menší strach. Jenže uspěchat se nedá nic a cesta k...