S Aspergerovým syndromem se potýká celý život, přestože jí byl diagnostikován až ve 22 letech. Vystudovaná zdravotní sestra v knize popisuje, jak diagnózu získala i složitý přechod do dospělého života, který následoval. Příběhy vycházejí z jejích vlastních vzpomínek a zážitků, ale jsou napsané tak, aby Aspergerův syndrom i jeho projevy lépe pochopili učitelé, rodiče, kamarádi i kdokoli další, kdo se s ním setká. Lidé s touto diagnózou totiž nejsou nebezpeční, šílení, ale ani nemusejí být geniální. Jsou jen trochu specifičtí – a v knize se dočtete proč. Více zde.
Lze naučit dnešní děti, aby rády sportovaly?
O pohybových aktivitách dětí bohužel velmi často rozhodují rodiče, a to na základě svých vlastních – ať už naplněných nebo nenaplněných tužeb. Kde je ale psáno, že syn táty-fotbalisty, který se nechce vzdát fotbalu ani po čtyřicítce, bude také šikovný na kopanou a že...
