Mahulena moc ráda vzpomíná na své dětství: „Naši byli extravagantní, nebyli to klasický lidi. Byli výjimeční. Tatínek byl architekt, celý život cestoval po světě, stavěl ambasády. V té době bylo neobvyklé mít tátu, který cestuje po světě,“ popisuje s tím, že nebyl v žádné straně, nikde nic nepodepsal, zaručil mu to vše jen jeho výjimečný talent. „Byli jsme vychovávaní ve filozofii, která nebyla obvyklá. Neměli jsme doma záclony, protože táta řekl, že to mají burani!“ Měli postel na zemi, protože normální postele jsou ošklivé. Byli prý prostě divní. Takže jí dali i divné jméno. „Jsem prý divná tak potřebuju divné jméno. Nakonec to trefili,“ říká pobaveně Mahulena Bočanová, která ale žije úplně jinak než její rodiče a na klasický rodinný model už nepomýšlí. Více zde.
Kamishibai je forma tradičního japonského pouličního divadla. Jednotlivé příběhy jsou namalovány či natištěny na velkých papírových kartách, které se postupně přehazují v dřevěném rámu evokujícím divadelní scénu, a jsou doprovázeny popisováním děje z úst jednoho, hlavního vypravěče.
Kamishibai je forma tradičního japonského pouličního divadla. Jednotlivé příběhy jsou namalovány či natištěny na velkých papírových kartách, které se postupně přehazují v dřevěném rámu evokujícím divadelní scénu, a jsou doprovázeny popisováním děje z úst jednoho,...