Takzvaný afekt je pro mě něco důvěrně známého, s čím roky žiju a čeho se pořád víc a víc bojím. Jak moje dítě roste, má sice více rozumu, ale také větší sílu. Ačkoliv se synovy afekty věkem a různými terapiemi daří zkracovat nebo částečně nahradit bezpečným vyjádřením emocí, jejich intenzita je stále děsivá. (Synovi je nyní osm let a má lehký mentální handicap.) Více zde.
Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív
Občas mě napadá, že jsem některé věci související s autismem měla vědět dřív. Kdybych je totiž věděla, tak bych se dost pravděpodobně mnohem méně trápila. Asi by mě, zejména v začátcích s diagnózou, svíral trochu menší strach. Jenže uspěchat se nedá nic a cesta k...