Neexistuje člověk, který by nebyl někdy psychicky zraněn nebo naopak by sám někoho jiného nezranil. U fyzických zranění vás někdo ošetří a do určitého věku konejší a vytvoří vám pocit bezpečí. Dokonce někdy stačí upadnout, nic si neudělat, přesto rodič hned přiskočí, bolístku pofouká a obejme vás. Jak je to ale s duševní bolestí, která není vidět, popisuje ve své nové knize Hojení vnitřních ran Rolf Sellin z Nakladatelství Portál. Více zde.
Co bych si bývala přála o autismu vědět dřív
Občas mě napadá, že jsem některé věci související s autismem měla vědět dřív. Kdybych je totiž věděla, tak bych se dost pravděpodobně mnohem méně trápila. Asi by mě, zejména v začátcích s diagnózou, svíral trochu menší strach. Jenže uspěchat se nedá nic a cesta k...