Náhlý výskyt psychických problémů u dětí či dospívajících v rodičích vyvolává úzkostnou reakci: „Musím přeci pro své dítě něco udělat, pomoci mu, zachránit ho, vyřešit to.“ Zlobíme se, snažíme se, pláčeme, nabízíme pomoc, trestáme. Ale nic z toho, co umíme, nefunguje.
Co tedy mají rodiče dělat? Paradoxně zaměřit se na sebe. V první řadě totiž čelí svým vlastním emocím, svým naučeným reakcím na neznámé. Naráží na uzavřenost dětí, na jejich odmítání. Boj na dvou frontách stojí mnoho energie. A psychicky rozložený rodič pro dítě není oporou… ​ Více zde.