Tyhle Vánoce byly pro mě a zřejmě i pro další spoluobčany jiné. Vnímala jsem je podivně zpomaleně, přitom tak intenzivně, otřeseně, smutně i šťastně. Vážila jsem si doslova každé minuty se synem. Byla jsem tak vděčná za to, že ho můžu pohladit, vzít si ho na klín, chytit ho za ruku, jenom se na něj podívat. Byla jsem tak vděčná za to, že moje dítě je v bezpečí. Doma. Že můžu být jeho máma. Více zde.