Tyhle Vánoce byly pro mě a zřejmě i pro další spoluobčany jiné. Vnímala jsem je podivně zpomaleně, přitom tak intenzivně, otřeseně, smutně i šťastně. Vážila jsem si doslova každé minuty se synem. Byla jsem tak vděčná za to, že ho můžu pohladit, vzít si ho na klín, chytit ho za ruku, jenom se na něj podívat. Byla jsem tak vděčná za to, že moje dítě je v bezpečí. Doma. Že můžu být jeho máma. Více zde.
Hravá terapie doma: Jak ortopedické podlahy Muffík přináší kouzlo terapie přímo do vašeho obýváku
Představte si, že máte doma kousek světa, kde se terapie stává hrou. Světa, kde každé šlápnutí, skok nebo přeskok přináší vašemu dítěti rozvoj a radost současně. Jak by se vám líbilo, kdyby se váš obývák nebo dětský pokoj stal terapeutickým hřištěm, kde dítě nejen...
