ASPERGERŮV SYNDROM
Aspergerův syndrom je chápán jako porucha autistického spektra. S autismem jej pojí některé společné rysy, mezi něž lze uvést potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb a v nedostatku představivosti. Oproti autismu zde však bývají jen zřídka potíže s řečí a k syndromu nebývá přidruženo mentální postižení.
Po příčinách poruchy se stále pátrá a nelze s úplnou jistotou říci, co přesně je za její vznik zodpovědné. Aspergerův syndrom byl poprvé popsán rakouským psychologem Hansem Aspergerem.
Sociální interakce
Největším problémem lidí s Aspergerovým syndromem je oblast sociálního chování a interakce. Obtíže se projevují jednak ve schopnosti navazovat nenucené a užší vztahy s druhými a také v nonverbální komunikaci.
Děti a mladiství zpravidla nemají touhu navazovat vztahy s vrstevníky . Toto přání často vzniká až v dospívání a současně naráží na nezpůsobilost k jeho naplnění.
Problémy v oblasti neverbální komunikace se týkají porozumění neverbálním poselstvím druhých a vlastní schopnosti vysílání těchto signálů .
Vnější zjev lidí s Aspergerovým syndromem zpravidla nedává tušit nějakou odlišnost. Tak mohou i osoby jinak k lidem s postižením tolerantní, považovat jejich problémy za záměrnou provokaci. Například když člověk s Aspergerovým syndromem na otázku reaguje mlčením, může to být považováno za projev neslušnosti a tvrdošíjnosti.
Lidé s Aspergerovým syndromem mají problém navázat a udržet oční kontakt. Vyhýbají se tělesnému kontaktu jako například podání ruky. Jsou nejistí, když mají vést rozhovor, především pak jedná-li se o obyčejné povídání (v angličtině smalltalk). Společenským pravidlům často nerozumějí a musí si je pracně osvojovat, zatímco druzí se jimi řídí intuitivně. Také telefonování může být problém.
Lidé s Aspergerovým syndromem se těžko vciťují do nálad a pocitů druhých a nedokážou je rozeznat z vnějších náznaků. Celkově špatně čtou mezi řádky a také rčení nebo ustálené slovní obraty chápou doslovně. Jejich chování může vyvolat u druhých zlobu, protože nerozumějí neverbálním signálům, které jsou pro ostatní očividné.
Většinou je pro ně těžké vyjádřit svoje pocity, a tak si jejich chování bližní často vykládají jako nedostatek zájmu.
Lidé s Aspergerovým syndromem také špatně čtou signály upozorňující na blížící se nebezpečí, a proto (jakož i pro svou naivitu) se často nevědomě sami do takových situací dostávají.
Stereotypní vzorce chování a specifické zájmy
V životech a zájmech lidí s Aspergerovým syndromem se objevují repetitivní a stereotypní vzorce chování. Jejich život je často určován vypracovaným systémem rutinního chování. Vyrušení je může velmi negativně zasáhnout. Zájmy často určuje jedna oblast, v níž mohou dosahovat pozoruhodné odbornosti. Svému prioritnímu zájmu se dokážou věnovat neobvykle intenzivně, zatímco jiná témata je nadchnou většinou jen stěží. Řada lidí s Aspergerovým syndromem si vybírá obory z oblasti matematiky nebo přírodních věd, mívají totiž dobrou schopnost logického uvažování. Možné je ale i jiné zaměření.
„Aspergerův syndrom přetrvává celý život. Některé studie ukázaly, že se symptomy v dospělém věku zdají být jemnější. Prognóza závisí na kognitivních schopnostech každého jednotlivce, síle symptomů, eventuálních komorbidních psychiatrických onemocněních a stupni podpory zajišťované terapeuty, rodinou, sociálními zařízeními či v zaměstnání.V optimálním případě je možné, aby dospělý s Aspergerovým syndromem vedl zcela samostatný a svému věku odpovídající život. Zpravidla však lidé s Aspergerovým syndromem zůstávají i v dospělosti zvláštní. Mají problémy v oblasti mezilidských kontaktů. Nesnadno navazují přátelství a uspokojivé sexuální vztahy. Výzkumy ukazují, že v této oblasti bývá dosahováno nejmenšího zlepšení. Z toho důvodu je zřejmé, že v terapii by měl být tématům přátelských a partnerských vztahů věnován dostatečný prostor. Dále jsou dospělí lidé s Aspergerovým syndromem nápadní také svým vzhledem. Mohou se jevit ,nemoderní‘, volí neobvyklé oblečení či působí neopečovaně. Často se zdají podivní, bizarní nebo egocentričtí (což by se nemělo zaměňovat s egoismem), obsedantní či rigidní, věnují se rutinám, rituálům a pravidlům. Svým zvláštním zájmům dávají velký prostor. Další zvláštnosti jsou v oblasti jazyka (např. pedantská řeč, monotónní intonace, nepřiměřená hlasitost projevu, doslovné chápání ustálených slovních spojení a přísloví) a nonverbální komunikace. Mnozí mají potíže odhadnout dopad svého jednání nebo toho, co řeknou, a rozumět mu. Zpravidla jsou jejich schopnosti rozloženy velmi nestejnoměrně: zatímco některé oblasti bravurně ovládají, v jiných mají těžkosti již v základech. Proto se lidé s Aspergerovým syndromem i v dospělosti okolí mohou jevit jako neodhadnutelní a poněkud záhadní“ (Remschmidt a Kamp-Becker, 2006).
Ukázka z knihy Život s Aspergerovým syndromem (Portál 2010)
ČLÁNKY:
PRIMÁRNÍ DIAGNOSTIKA ASPERGEROVA SYNDROMU V MLADŠÍM ŠKOLNÍM VĚKU
Roman Pešek: Jak se nezbláznit z dítěte s Aspergerovým syndromem
SPECIFIKA KOMUNIKACE STUDENTŮ S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM NA UNIVERZITĚ PALACKÉHO V OLOMOUCI
UKÁZKA PSYCHOTERAPIE – DÍVKA S ASPERGEROVÝM SYNDROMEM
Odborné publikace viz LITERATURA